Jestli jsem se v těhotenství něčeho bála krom porodu tak to byla těhotenská cukrovka. Konkrétně tedy její vyšetření. Četla jsem spoustu zkušeností, něco slyšela od známých a tak jsem začala být hodně nervózní.
Sladké mám ráda, ale představa že mám vypít cca 200 ml něčeho odporně sladkého a nesmět se pak ničeho napít ani najíst mne opravdu děsila. Vyšetření vyšlo na konec srpna a podle instrukcí jsem se dostavila do Benešovské nemocnice před sedmou hodinou ráno s čtvrtlitrem černého čaje. Čaj jsem si odměřila přesně, protože čaj vyloženě nesnáším a vypiji tak dva hrnky za rok a to ovocného.
Krom klasických diabetiků byly v čekárně ještě další dvě maminky. Všem nám sestra odebrala krev a po nějaké době nás zavolala a každé vrazila do ruky půllitrový plastový kelímek do kterého nám dolila naše čaje. U mého kelímku zvedla obočí a prohlásila, že toho mám málo a tak mi zbytek dolila vodou a dala nám deset minut na vypití.
Poslušně jsme usedly do čekárny a házely po sobě útrpné pohledy. Začala jsem do sebe klopit obsah kelímku a pochvalovala si jak jsem dala 200 ml naráz a že to není až tak hrozné, jenže pak se chuť rozjela a já švihla pohledem po jedné z maminek. Ta to stejně jako já do sebe klopila co to šlo a v mezi pauze kdy se naše pohledy potkaly začala potlačovat dávicí reflex. Musela jsem hodně prodýchávat abych nezačala zvracet a snažila se co nejvíc obsahu kelímku vypít najednou. Kelímek jakoby by bezedný a já se nemohla za boha propracovat do jeho druhé poloviny. Mrkla jsem na hodinky a zbývaly už jen pouhé tři minuty. Zavřela jsem oči rychle se pomodlila a hodila zbytek do sebe ani nevím jak. Do ordinace na další odběr jsem se potácela jak se mi točila hlava.
Překvapilo mě, když nám sestra řekla, že klidně můžeme jít pryč ale za hodinu přesně musíme být na odběru. Většina maminek uvádělo, že nikam nesmělo. Já se původně chtěla sebrat a jít do nedalekého Lidlu, ale nakonec jsem si sedla co nejblíže WC a chvilku si četla. Po dvaceti minutách čtení a zjištění, že vůbec neudržím pozornost jsem vytáhla notebook a začala datlovat článek o prvním trimestru.
Po hodině následoval další odběr krve a moje ruka začala trpět, žíly zmizely kdo ví kam. Další hodina se neuvěřitelně táhla a já stihla být asi třikrát na malé. Kdo by řekl, že půl litru sladkého nápoje tak "prožene". Chvílemi se dostavil i pocit, že moje holčička brzy prokope díru skrz bříško ven. Poslední odběr byl náročný. Na jedné ruce jsem neměla vůbec nic a levá ruka byla dost oteklá, sestra mi odebírala krev až skoro u loktu protože jinde se nemohla chytnout. Ruku jsem nemohla pokrčit ještě druhý den.
Výsledky naštěstí dopadly dobře, takže jsem nemusela na žádné další vyšetření ani nasazovat dietu.
Doufám, že se mne tato cukrovka nikdy týkat nebude, ale zas na druhou stranu, co člověka má potkat, to ho potká a prostě to tak bude. V případě, že se to jednou bude týkat i mne, jsem připravena to pořádně řešit a to se vším všudy. Já jsem si už i našla nějaké typy medicin a třeba takový biomag mi přijde jako supr řešení.
OdpovědětVymazatTak já si osobně myslím, že něco jako těhotenská cukrovka se přeci léčit snad nějak dá, nebo ne? Já jsem se někde dočetla na internetu, že třeba tento problém je dočasný kdežto třeba taková diabetická noha už může být krapet problém... No nevím, neověřeovala jsem si nikdy moc své informace a tak je dost možné, že i klamu. Raději si to všechno ještě ověřte :-)
OdpovědětVymazat