Spousta nastávajících maminek
píše shrnutí jednotlivých trimestrů. Ani já nebudu výjimkou, i když vlastně o
prvním trimestru nemám vcelku co říct. Kdo četl předchozí články nebo sleduje
videa tak ví, že jsem se o svém těhotenství dozvěděla až po začátku třetího
měsíce a tak jsem ho možná tolik neprožívala a nevěnovala některým věcem
takovou pozornost.
Jednou z věcí, která mě ale
potkala, byla únava. Prvně připisovaná změně zaměstnání a s tím spojené
dojíždění. V práci jsem byla rychle unavená a volné dny jsem téměř celé
prospala.
Druhou ne moc milou věcí byla
bolest prsou. Jistě prsa mě občas bolela i během menstruace, ale tohle bylo
opravdu dost nepříjemné. Prsa mě bolela nonstop. Přes den se to dalo, když jsem
nedělala prudké pohyby a nijak se jich nebo někdo jiný nedotýkal. Po sundání
podprsenky to bylo šílené a já nevěděla jak si lehnout. Naštěstí koncem
trimestru tahle bolest jako mávnutím proutku zmizela a vrací se jen občas.
Co se týče nevolností tak se mi
poštěstilo a žádné jsem neměla. Párkrát se mi stalo, že se mi motala hlava a
měla jsem pocit, že zvracet budu, ale nakonec zůstalo jen u pocitů.
Nakousla jsem pocity a u nich se
zastavím. Nejsem si vůbec jistá, jestli jsem se v první chvíli vůbec
těšila. Celá situace mě dost zaskočila. Jistě hodně jsem pročítala weby a
stáhla si aplikaci do mobilu, ale spíš mě ze začátku příval informací děsil. Už
jen třeba „Ve 14 týdnu si zařiďte porodnici“. Přišlo mi to strašně rychlé.
Naštěstí se to týká hlavně pražských porodnic. Sice jsem v první chvíli zvažovala
registraci k Apolináři, kde právě 14 týden je časem registrace, ale byla
jsem upozorněna, že si musím hodně přivstat a bleskově vyplňovat registrační
formulář, protože na den připadají 3 – 5 míst. Zkrátka kdo dřív přijde …
Pročetla jsem spoustu diskuzí a
nakonec se rozhodla, že budu rodit za humny v Benešově. Ač nemocnice jako
taková nemá dobrou pověst tak porodnice je chválená, není tam takový nával
(ještě se prý nikdy nestalo, že by pro stop stav musela rodící žena jet jinam)
a hlavně pokoje mají sociální zařízení na pokojích, takže nebudu muset běhat
přes celou chodbu od WC ke sprchám jako u Apolináře.
Samostatnou kapitolou by mohly
být chutě. Když se zpětně ohlédnu ještě do doby, kdy jsem už těhotná byla, ale
ještě o tom nevěděla, ujížděla jsem si na ledové kávě. Konkrétně na té v modré
krabičce. Nejdřív jsem si kupovala malou a pak jsem zjistila, že prodávají i
obr balení. Byla jsem schopná vypít i dvě krabice denně. Tahle chuť mě držela
tak tři týdny a divím se, že jsem přesto na váze ubírala. Co se týče klasického
kafe (u mě to znamená rozpustné s cukrem a mlékem) na to jsem ztratila
chuť úplně a nahradila ho cappuccinem. Když přestalo chutnat ledové kafe
zkupovala jsem ve velkém Granini pomerančový juice. Ještě že byl v tu dobu
v akci, protože za plnou cenu by to byla celkem pálka při mé spotřebě.
Nakonec jsem začala mít nezdolnou chuť na šopský salát. Jedla jsem ho po
kilech. Co dva dny jsem útočila na zeleninu a balkánský sýr a dělala obří mísu,
abych si ho mohla dát ráno odpoledne, i na svačinu do práce. Od chvíle co mi
doktor oznámil, že jsem Kinder vajíčko, ale chutě zmizely. Jedla jsem vlastně
jen z povinnosti a bylo jedno co, protože všechno co jsem snědla, mi
chutnalo jako vařené brambory. Já brambory mám ráda, ale představte si, že jíte
maso, knedlíky s rajskou omáčkou a pořád máte v puse chuť brambor a
to dlouhé dva měsíce.
Jedinou komplikací, která mě
provázela, bylo špinění. Doktor na ultrazvuku našel nějaký kaz na placentě.
Jistě to má nějaký, odborný název, který si nepamatuju. Na ultrazvuku to
zkrátka vypadalo jako jizva a pokud by se dál zvětšovala, hrozilo prasknutí
placenty a vyplavání miminka ven. Dostala jsem předepsáno spoustu prášků cca devět
krabiček a rozpis kdy co užívat. V lékárně jsem doplatila téměř tisíc
korun a modlila se, aby to svinstvo zabralo a já mohla být ve fázi, kdy si sama
můžu alespoň přinést hrnek s mlékem.
Poslední vyšetření, které jsem v prvním
trimestru podstoupila, byl odběr krve na Karlově náměstí v Praze. Výsledky
si doktor hodil do počítače spolu s dalšími údaji o mém věku a nemocech
aby mu vypadla informace o možnosti postižení miminka Dawnovým syndromem.
Součástí vyšetření neboli
screeningu je i ultrazvuk, kde mi ukázal ručičky, nožičky, žaludek, páteř,
močový měchýř a pustil nám s přítelem srdíčko. Pro ty znalejší Vám
přiložím fotku výsledku z vyšetření. Já si z toho odnesla jen to, že
čím větší číslo tím lepší.
V současné chvíli se blížím
ke konci druhého trimestru, takže na článek je ještě poměrně brzy. Nebojte se
ale, v čase než vyjde pokračování, tu budou videa s dětským oblečením,
tak snad Vás budou bavit stejně jako články.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý Váš komentář..